Stručný přehled dávkování vybraných léků

 

MUDr. Petr Švihovec, NO FN Motol, Praha

 

Uvedený seznam představuje velmi stručný přehled základního dávkování vybraných léků. Rozhodně nemůže postihnout veškeré, mnohdy velmi specifické, klinické situace v neonatální péči. Zejména v rámci neonatální intenzivní péče se setkáváme s celou řadou situací, kdy je nutné dávkovací schémata velmi výrazným způsobem individualizovat.

Uvedený materiál nelze považovat za „univerzální dogma“, které je schopno vyřešit veškeré problémy týkající se dávkovacích schémat uvedených léků.

Aciklovir

Skupina: Antivirotikum

IndikaceLéčba a profylaxe infekcí vyvolaných HSV (Herpes virus hominis), VZV (virus Varicella zoster), včetně rozvinutých plicních forem a postižení CNS (HSV meningoencephalitis).

Problematika prepartální a časné postnatální infekce herpetickými viry je podrobně zpracována mezioborovým doporučeným postupem České lékařské společnosti

Dávkování: Terapie: i. v.: 20 mg/kg v intervalu 8 hodin. Celková denní dávka 60mg/kg/den. Obvyklá délka léčby 14–21 dnů.

Profylaxe: p. o.: 20 mg/kg v intervalu 6 hodin po dobu 5 dnů. Případně použít i. v. aplikační schéma, pokud není možné podávat enterálně. Profylaxe se doplňuje jednorázovou aplikací hyperimunního imunoglobulinu.

 

Adenosin

Skupina: Antiarytmika, kardiaka

IndikaceLék první pomoci při novorozenecké supraventrikulární tachykardii na základě W-P-W syndromu (re-entry).

Dávkování: 50 μg/kg formou co nejrychlejšího i. v. bolusu. Při neuspokojivé terapeutické odpovědi zvyšujeme dávku o 50 μg/kg po 2 minutách, pokud není dosaženo konverze na sinusový rytmus. Obvyklá maximální jednotlivá dávka je 250 μg/kg. S výhodou je aplikace cestou centrálního žilního katetru.

 

Adrenalin

Skupina: Sympatomimetikum, katecholamin

IndikaceResuscitace, kardiální selhání, anafylaxe

Dávkování: 
Resuscitace: 
10–30 μg/kg formou i. v. bolusu (případně intrakardiálně). 
(100 μg/kg endotracheálně. Od endotracheální aplikace se upouští.)
Kontinuální infuze:
Obvykle aplikaci zahajujeme dávkou 0,1 μg/kg/min a dávku zvyšujeme dle terapeutické odpovědi. Obvyklá maximální dávka je 1 μg/kg/min, v kritických případech se připouští dávka vyšší (až 1,5 μg/kg/min.).

Poznámka: Dávky používané při resuscitaci novorozenců v praxi bývají vyšší, než jsou dávky uváděné v oficiálních doporučeních.

 

Alprostadil (Prostaglandin E1 – PGE1)

Skupina: Vazodilatans, kardiakum

IndikaceDučej-dependentní srdeční vady (Fallotova tetralogie, hypoplazie levého srdce, transpozice velkých arterií, koarktace aorty, aortální stenóza, přerušený aortální oblouk, plicní stenóza, plicní atrezie, trikuspidální atrezie…) – udržení otevřené tepenné dučeje k zajištění přežití do primárního kardiochirurgického zákroku.

Dávkování: 0,05–0,2 μg/kg/min formou kontinuální infuze. Obvykle se aplikace zahajuje na dolní hranici dávkovacího rozmezí a dle terapeutické odpovědi se dávka zvyšuje přibližně v intervalu 30 minut. Použití vyšší iniciální dávky většinou nemá vyšší efektivitu, ale je spojeno s větším rizikem nežádoucích účinků.

 

Amfotericin B

Skupina: Polyenové antimykotikum

IndikaceSystémové invazivní mykotické infekce

Dávkování: Obvykle se léčba zahajuje dávkou 0,2–0,5 mg/kg 1x denně. Dávku plynule zvyšujeme na 0,5–1,0 mg/kg 1x denně. Denní dávka se aplikuje formou i. v. infuze během 6–8 hodin. Léčba je dlouhodobá, ve většině případů 4–8 týdnů. Celková kumulativní dávka pro celou léčbu je 20–30 mg/kg. V připraveném roztoku by neměla koncentrace amfotericinu přesáhnout 0,1 mg/ml.

Poznámka: S ohledem na značnou toxicitu je klasická forma amfotericinu nahrazována preparáty, ve kterých je amfotericin vázán ve formě lipidového komplexu, případně preparáty lipozomálními. Tyto přípravky se vyznačují srovnatelnou účinností a lepší snášenlivostí. Pozor! Dávkování lipozomálních a lipidových komplexů amfotericinu se výrazně liší!

Amfotericin B Lipidový komplex (Abelcet)

Skupina: Polyenové antimykotikum, lipidový komplex

IndikaceSystémové mykotické infekce

Dávkování: Obvykle 5 mg/kg/dávku 1x denně formou i. v. infuze během 2 hodin. Celková doba léčby je obvykle 20–30 dnů, dle klinického stavu pacienta. Celková kumulativní dávka se pohybuje od 100 do 200 mg/kg.

Amfotericin B Liposomal (Ambisome)

Skupina: Polyenové antimykotikum, lipozomální forma

IndikaceSystémové invazivní mykotické infekce

Dávkování: Obvykle 5–7 mg/kg/dávku 1x denně formou i. v. infuze během 2 hodin. Celková doba léčby je obvykle 3–6 týdnů dle klinického stavu pacienta. Při léčbě mykotických infekcí CNS je vhodné používat dávky na horní hranici uvedeného rozmezí. Finální koncentrace infuzního roztoku by neměla přesahovat 2 mg/ml.

Skupina: Aminoglykosidové antibiotikum

Indikace: Rezervní ATB. Léčba závažných infekcí vyvolaných zejména gramnegativními bakteriemi rezistentními na jiná ATB.

Dávkování: Orientační dávkovací schéma podle postkoncepčního a postnatálního stáří ukazuje tabulka. Dávkovací schéma je nutné optimalizovat na základě stanovení sérových koncentrací.

* Dle postnatálního stáří použít toto schéma u všech pacientů po asfyxii, s PDA, při léčbě indometacinem, ibuprofenem.

Poznámky: Monitorace hladin přípravku při léčbě trvající více než 3–4 dny je nutná zejména pro zhodnocení dostatečné účinnosti. Vrcholovou koncentraci (Cmax) stanovujeme 30 minut po ukončení i. v. aplikace, nebo 1 hodinu po i. m. aplikaci. Minimální hladinu (Cmin) stanovujeme před aplikací dávky. Pro optimální účinnost by měl být poměr Cmax/MIC ≥ 8 : 1. Rozsah Cmax: 20–30 μg/ml, Cmin: 2–5 (10) μg/ml. (Vyšší Cmin pro rezistentní koaguláza negativní stafylokoky).

Dle hladiny v séru 24 hodin po aplikaci dávky lze zhruba odhadnout biologický poločas (t1/2) a provést orientační úpravu dávkovacího intervalu.

Amikacin

Ampicilin

Skupina: Aminopenicilin, β-laktamové ATB

Indikace: Široce používané ATB pro empirickou léčbu časných novorozeneckých infekcí, nejčastěji v kombinaci s aminoglykosidem.

Dávkování: U GBS sepse a meningitidy obvykle podáváme 100 mg/kg/dávku v intervalu dle postkoncepčního a postnatálního stáří (viz tab. 3). V ostatních indikacích je obvyklé dávkování uvedené v tabulce.

Ampicilin / sulbaktam

Skupina: Kombinace aminopenicilinu s inhibitorem β-laktamázy

IndikaceInfekce vyvolané citlivými bakteriálními kmeny

Dávkování: Dávkování se řídí dle ampicilinu.

Poznámky: Řada β-laktamáz (zejména plasmidových) je k účinkům sulbaktamu rezistentní. Všechny inhibitory β-laktamáz působí současně výraznou indukci jejich produkce.

Atropin

Skupina: Parasympatolytikum, anticholinergikum

IndikaceVagová bradykardie, premedikace před anestezií jako prevence vagové bradykardie

Dávkování: 

I. v. aplikace: Obvykle 10–30 μg/kg pomalým i. v. bolusem aplikovaným během 1 minuty. Dávku je při neuspokojivé klinické odpovědi možné opakovat s odstupem 10–15 minut až do celkové dávky 40–50 μg/kg.

P. o. aplikace: Léčbu zahajujeme obvykle dávkou 20 μg/kg/dávku, dávku podáváme v intervalu 4–6 hodin. Dle terapeutické odpovědi je možné dávku postupně zvyšovat až do 90 μg/kg/dávku.

Poznámky: Během léčby je nutné kontinuálně monitorovat srdeční akci. Dávku je nutné pečlivě kontrolovat. Případné předávkování může vyžadovat sedaci barbituráty s nutností podpůrné ventilace. Aplikace neostigminu může část příznaků předávkování potlačit.

Azithromycin

Skupina: Makrolidové – azalidové antibiotikum

IndikaceLéčba citlivých atypických infekcí (chlamydia, mycoplasma, ureaplasma), pertuse

Dávkování: 

Obvykle podáváme 10 mg/kg/dávku 1x denně formou i. v. infuze v trvání minimálně 60 minut. Při léčbě atypické pneumonie aplikujeme 20 mg/kg/den i. v. v jedné denní dávce. Celková doba léčby by měla být minimálně 5–7 dnů.

Upozornění k aplikaci: Přípravek je nutné před aplikací ředit, maximální koncentrace infuzního roztoku by neměla překročit 1–2 mg/ml. 

Poznámky: Vzhledem k obecně velmi obtížné predikci biologické dostupnosti léků po p. o. aplikaci v novorozeneckém věku je nutno preferovat parenterální aplikační formu.

Poznámky: Cefalosporiny patří k silným induktorům bakteriálních β-laktamáz. Během léčby může dojít ke změně citlivosti. Tato vlastnost se vyskytuje zejména u kmenů Enterobacter cloacae.

Skupina: Cefalosporinové antibiotikum I. generace

Indikace: Lehčí až středně těžké infekce vyvolané citlivými mikroorganismy. Perioperační profylaxe (chráněné koagulum). Není vhodný pro léčbu nozokomiálních infekcí.

Dávkování:

Obvyklá celková denní dávka je 50–100 mg/kg/den i. v. nebo i. m., u závažných infekcí může být zvýšena na 100–150 mg/kg/den.

Obvykle se podává 25-50 mg/kg/dávku, interval se řídí postnatálním a post-koncepčním stářím. 

Cefazolin

Skupina: Cefalosporinové antibiotikum. Cafalosporin IV. generace

IndikaceTěžké, zejména nozokomiální infekce vyvolané mikroorganismy s vysokým stupněm rezistence. Rezervní ATB.

Dávkování: 

Obvykle se doporučuje v prvních 28 dnech života podávat 50 mg /kg/dávku v intervalu 12 hodin. V pozdějším věku je doporučeno podávat 30 mg/kg/dávku v intervalu 8 hodin.

Při léčbě těžkých infekcí, případně meningitidy vyvolané Pseudomonas aeruginosa a Enterobacter spp., používáme 50 mg/kg/dávku v intervalu 12 hodin.

Cefepim

Cefotaxim

Skupina: Cefalosporinové antibiotikum, cefalosporin III. generace

IndikaceTěžké infekce vyvolané citlivými mikroorganismy, včetně bakteriální meningitidy a nozokomiálních infekcí. Gonokokové infekce novorozenců. Rezervní antibiotikum.

Dávkování: 

Obvykle se aplikuje 50–100 mg/kg/den ve dvou až třech dílčích dávkách. Při těžkých infekcích lze dávky zvýšit až na 200 mg/kg/den. Obvykle podáváme 25–50 mg/kg/dávku, orientační dávkování uvádí tabulka.

Cefoxitin

Skupina: Cefalosporinové antibiotikum, cefalosporin II. generace

IndikaceV neonatologii prakticky výhradně pro léčbu anaerobních infekcí (kožní, nitrobřišní, močové)

Dávkování: 

Ceftazidim

Skupina: Cefalosporinové širokospektré antibiotikum. Cefalosporin III. generace.

IndikaceTěžké infekce vyvolané citlivými, zejména gramnegativními mikroorganismy, včetně infekcí vyvolaných Pseudomonas aeruginosa. Rezervní antibiotikum.

Dávkování: 

Obvykle podáváme 30–50 mg/kg/dávku v intervalu dle postnatálního a postkoncepčního stáří dle tabulky.

Cefuroxim

Skupina: Cefalosporinové antibiotikum, cefalosporin II. generace

IndikaceLéčba infekcí vyvolaných citlivými mikroorganismy

Dávkování: 

Dexamethason

Skupina: Glukokortikoid

IndikacePostextubační edém laryngu, chronické plicní onemocnění (CLD) / bronchopulmonální dysplazie (BPD), stabilizace kapilární membrány při excesivním kapilárním úniku.

Dávkování: 

Prevence rozvoje BPD/CLD (DART trial protokol):

1.–3. den léčby: 0,15 mg/kg/den ve dvou dílčích dávkách v intervalu 12 hodin i. v.,

4.–6. den léčby: 0,10 mg/kg/den ve dvou dílčích dávkách v intervalu 12 hodin i. v.,

7.–8. den léčby: 0,05 mg/kg/den ve dvou dílčích dávkách v intervalu 12 hodin. i. v.,

9.–10. den léčby: 0,02 mg/kg/den ve dvou dílčích dávkách v intervalu 12 hodin. i. v.

Při uspokojivém terapeutickém efektu je možné redukovat délku kúry dexamethasonu.

 

Ovlivnění postextubačního laryngeálního edému:

Obvykle 2–3 dávky 0,2 mg/kg/dávka v intervalu 6–8 hodin. První dávka by měla být aplikována 4 hodiny před plánovanou extubací.

Poznámky:

Dohoda o zpřísnění indikačních kritériích použití dexamethasonu při prevenci CLD/BPD z roku 2002:

* Léčbu vyhradit skupině pacientů s nejvyšším stupněm rizika.

* Použití co nejnižších dávek při zachování účinnosti.

* Případnou léčbu zahajovat nejlépe mezi 7.–14. dnem života.

* Nepoužívat souběžně indometacin/ibuprofen

Diazepam

Skupina: Antikonvulzivum, anxiolytikum, benzodiazepin

IndikaceLéčba křečí při selhání terapie fenobarbitalem

Dávkování: 

Pro kontrolu křečového stavu (status epilepticus) je dávkovací rozmezí relativně široké (0,1–3 mg/kg). Obvykle se iniciálně podává 0,2–0,5 mg/kg a dávka se dle potřeby opakuje.

Poznámky:

Přípravek svým složením (pomocné látky) významně dráždí cévní stěnu a může způsobovat trombózy. Při rychlé aplikaci může vyvolat hypotenzi i depresi dechového centra. Možnost rychlého nástupu tolerance a následného abstinenčního syndromu.

Diazepam

Skupina: Antikonvulzivum, anxiolytikum, benzodiazepin

IndikaceLéčba křečí při selhání terapie fenobarbitalem

Dávkování: 

Pro kontrolu křečového stavu (status epilepticus) je dávkovací rozmezí relativně široké (0,1–3 mg/kg). Obvykle se iniciálně podává 0,2–0,5 mg/kg a dávka se dle potřeby opakuje.

Poznámky:

Přípravek svým složením (pomocné látky) významně dráždí cévní stěnu a může způsobovat trombózy. Při rychlé aplikaci může vyvolat hypotenzi i depresi dechového centra. Možnost rychlého nástupu tolerance a následného abstinenčního syndromu.

Digoxin

Skupina: Kardiotonikum, antiarytmikum, srdeční glykosid

IndikaceLéčba kardiální insuficience se sníženou kontraktilitou myokardu, léčba supraventrikulární tachykardie, síňové fibrilace a atriálního flutteru

Dávkování: 

Léčba je obvykle zahajována úvodní nasycovací dávkou a dále pokračuje aplikací udržovacích dávek. Pokud to klinický stav pacienta dovoluje, je bezpečnější dávku zvyšovat postupně a titrovat ji dle sérových koncentrací. Rozmezí terapeutických sérových koncentrací je 0,8–2 ng/ml.

Orientační dávkování:

Poznámky:

Výpočet i přípravu dávky je nutné velmi pečlivě kontrolovat, předávkování může být smrtelné. Je nutné kontrolovat možné lékové interakce s ostatní medikací.

Dobutamin

Skupina: Sympatomimetikum, katecholamin

IndikaceHypotenze a hypoperfuze na podkladě myokardiální dysfunkce se snížením srdečního výdeje

Dávkování: 

Přípravek je nutné aplikovat formou plynulé kontinuální infuze.

Obvyklá dávka je 2–25 μg/kg/min, v kritických případech se připouští použití i vyšších dávek.

Dopamin

Skupina: Sympatomimetikum, katecholamin

IndikaceHypotenze. Myokardiální dysfunkce – možno v kombinaci s dobutaminem

Dávkování: 

Obvyklé rozmezí dávek je 2–10 μg/kg/min. Při nedostatečném terapeutickém efektu je možné použít dávku do 25 μg/kg/min. Léčbu zahajujeme nízkými dávkami a titrujeme dle terapeutické odpovědi.

Fenobarbital

Skupina: Antiepileptikum, antikonvulzivum, barbiturát

IndikaceAkutní léčba novorozeneckých křečí, peripartální asfyxie

Dávkování: 

Obvyklá iniciální dávka při křečových stavech je 20 mg/kg/dávka i. v. Při přetrvávajících křečích opakujeme podání 5–10 mg/kg/dávka i. v. s odstupem 40–60 minut do celkové dávky 40 mg/kg.

Udržovací dávka se obvykle pohybuje v rozmezí 2–4 mg/kg/den v prvních dvou týdnech života a 4–6 mg/kg/den u novorozenců starších dvou týdnů. Udržovací dávky se obvykle podávají p. o. formou ve 2–3 dílčích denních dávkách (po 8–12 hodinách).

Poznámky: Vzhledem k vysoké interindividuální variabilitě farmakokinetiky u novorozenců je NUTNÉ dávkovací schéma upravit dle monitorace sérových koncentrací vzhledem k vysokému riziku kumulace. Obvyklé terapeutické sérové hladiny jsou v novorozeneckém období 20–40 mg/l (90–180 μmol/l). Stanovení sérové hladiny by mělo být provedeno po 3–4 dnech udržovací léčby před aplikací dávky.

Fentanyl

Skupina: Analgetikum, anodynum, opioid

IndikaceAnalgezie, sedace až hluboká anestezie dle dávky

Dávkování: 

Anestezie: 5–50 μg/kg/dávka

Sedace – analgezie:

Bolusová aplikace: 0,5–4 μg/kg/dávka i. v. formou pomalého bolusu. Možno opakovat v intervalu 2–4 hod.

Kontinuální infuze: obvykle 0,5–5 μg/kg/hod.

Poznámky: Během terapie je nutné zajistit monitoraci životních funkcí. Nástup tolerance s nutným zvyšováním dávek je možné očekávat již během 1–2 dnů. Zejména u nedonošených novorozenců je nutné pečlivě monitorovat úroveň analgezie a sedace. Rychlé aplikace může vyvolat rigiditu hrudní stěny až s nutností myorelaxace.

Fenytoin

Skupina: Antikonvulzivum, antiepileptikum, hydantoinát

IndikaceKřečové stavy, zejména generalizované křeče rezistentní k léčbě fenobarbitalem

Dávkování: 

Pro novorozence je obvyklá úvodní nasycovací dávka 15–20 mg/kg formou krátkodobé i. v. infuze, která by měla zajistit přerušení kontinuálních křečí. Dávku je nutné aplikovat nejméně 30 minut, maximální rychlost aplikace nesmí překročit 0,5 mg/kg/min. Dále přecházíme na udržovací dávku 2–3,5 mg/kg/dávku, kterou aplikujeme v intervalu 12 hodin. Po stabilizaci celkového stavu je možné následně převést pacienta na p. o. aplikační formu.

Poznámky: Při léčbě je nutná titrace odpovídající dávky na základě terapeutické odpovědi a monitorace sérových koncentrací. Terapeutické rozmezí sérových koncentrací je relativně úzké. Terapeutické koncentrace celkového fenytoinu jsou 6–15 mg/l v prvním týdnu života, dále 10–20 mg/l (40–80 μmol/l), volného fenytoinu 1–2 mg/l.

Flukonazol

Skupina: Triazolové antimykotikum

IndikaceLéčba systémových i lokálních kandidových a kryptokokových infekcí. Kokcidiomykóza. Profylaxe kvasinkových infekcí u novorozenců s hmotností ≤ 1250 g s rizikovými faktory.

Dávkování: 

Profylaxe: 3–6 mg/kg/dávka, v prvních 2 týdnech života interval 72 hodin, u starších interval 48 hodin.

Léčba: Úvodní nasycovací dávka 12–15 mg/kg/dávka, dále 6–10 mg/kg/dávka v intervalu dle tabulky:

Léčba sooru (moučnivky): Iniciálně nasycovací dávka 6–10 mg/kg/dávka, následně 3–6 mg/kg/dávka v intervalu 24 hodin, 3–5 dnů.

Furosemid

Skupina: Diuretikum

IndikaceEdémy, včetně plicního edému, chronické plicní onemocnění – bronchopulmonální dysplazie (BPD), oligurické stavy

Dávkování: 

Obvykle v úvodu 1–2 mg/kg/dávka i. v. (max. 2 mg/kg/dávka i. v., nebo 6 mg/kg/dávka p. o.). Dle terapeutické odpovědi dále 1–2 mg/kg/den ve 2–4 dílčích denních dávkách po 6–12 hodinách.

Gentamicin

Skupina: Aminoglykosidové antibiotikum

IndikaceInfekce vyvolané citlivými, převážně gramnegativními mikroorganismy. V kombinaci s aminopenicilinem (ampicilin) stále základní empirická terapie časných novorozeneckých infekcí.

Dávkování: 

Léčba by VŽDY měla být zahájena úvodní nasycovací dávkou 5 mg/kg, dále se základní dávkovací schéma řídí následující tabulkou:

* Dle postnatálního stáří použít toto schéma u všech pacientů po asfyxii, s PDA, při léčbě indometacinem, ibuprofenem.

Poznámky: Monitorace sérových koncentrací:

Cmax 5–12 μg/ml (odběr 30 min po ukončení i. v. aplikace); poměr Cmax/MIC ≥ 8. Cmin 0,5–2 μg/ml. U novorozenců je preferována případná úprava dávkovacího intervalu před změnou aplikované dávky.

Dle hladiny v séru 24 hodin po aplikaci dávky lze orientačně odhadnout biologický poločas (t1/2) a provést případnou úpravu dávkovacího intervalu.

Glukagon

Skupina: Glukagon, hormon

IndikaceHypoglykemie neodpovídající na infuzní aplikaci glukózy, předávkování β-blokátory

Dávkování: 

Bolusová aplikace: 200 μg/kg/dávka (0,2 mg/kg/dávka) s. c.; i. m.; nebo formou i. v. bolusu

Kontinuální infuze: 10–20 μg/kg/hod (150–300 ng/kg/min) formou kontinuální i. v. infuze

Hydrokortison (Kortizol)

Skupina: Kortikoid, hormon

IndikaceČasná novorozenecká hypotenze, prevence a léčba BPD, kongenitální adrenální hyperplazie (CAH), adrenální hypoplazie, Addisonská krize

Dávkování: 

Fyziologická substituce: 6–9 mg/m2 povrchu těla i. m.; i. v., nebo 8–10 mg/m2 povrchu těla p.o.

Časná hypotenze: obvykle 0,5–1 mg/kg v intervalu 8–12 hodin i. v. Léčba by měla trvat nejvýše 3–4 dny.

Kongenitální adrenální hyperplazie (CAH): 5–7 mg/m2/dávka, obvykle každých 8 hodin. Léčbu je třeba doplnit o substituci mineralokortikoidů (fludrokortison).

Hypotenze rezistentní k vazopresorům a volumexpanzím: (stresové dávkování): 20–30 mg/m2/den i. v. ve 2–3 dílčích dávkách (odpovídá přibližně 1 mg/kg/dávka každých 8 hodin).

Adrenální hypoplazie: Nejčastěji 6–9 mg/kg/den i. m.; i. v., nebo 8–10 mg/m2 p. o.

Prevence BPD u nedonošených novorozenců s chorioamniotidou: Nízké dávky, obvykle 1 mg/kg/den ve 2 dílčích dávkách po 12 hodinách po dobu 12 dnů, následně po dobu 3 dnů v dávce 0,5 mg/kg/den ve 2 dílčích dávkách.

Poznámky: Během léčby je nutné pečlivě monitorovat celkový klinický stav i laboratorní hodnoty (glykemie, iontogram, krevní tlak). Léčba trvající více než týden by měla být snižována postupně.

Pro orientační porovnání účinků jednotlivých kortikoidních hormonů slouží následující tabulka.

Hydrochlorothiazid

Skupina: Diuretikum ze skupiny thiazidů, antihypertenzivum

IndikaceMírné až střední edémy, hypertenze, chronické plicní onemocnění – bronchopulmonální dysplazie (BPD), hyperkalciurie, nefrogenní diabetes insipidus, proximální renální acidóza

Dávkování: 

Obvykle 2–5 mg/kg/den ve dvou dílčích dávkách p. o. v intervalu 12 hodin.

Při léčbě kongestivního srdečního selhání až 10 mg/kg/dávka, následně přechod na udržovací terapii.

Chloralhydrát

Skupina: Jiné sedativně-hypnotické látky

IndikaceUrčen pouze pro krátkodobou sedaci, zejména při vyšetřeních bez bolestivých intervencí.

Dávkování: 

Obvyklá hypnotická dávka před plánovaným vyšetřením (CT, MRI, EEG, oftalmologické vyšetření) je 40–45 mg/kg/dávka p. o. Tato dávka obvykle zajistí přibližně hodinový spánek po 20–40 min trvající latentní periodě.

Pro déletrvající sedaci používáme obvykle dávku 25–30 mg/kg/dávka p. o., kterou je možné opakovat v intervalu 6 hodin.

Poznámky: Chloralhydrát nemá žádný analgetický účinek, proto nesmí být používán samostatně v situacích, kdy se na neklidu podílí algické podněty. Chloralhydrát není určen pro déletrvající sedaci, zejména u nedonošených novorozenců, vzhledem k možné kumulaci a toxicitě. Pokud celkový stav vyžaduje sedaci delší než 24 hodin, je nutné zvážit přechod na jinou formu sedace.

Ibuprofen (Ibuprofen lysinat, Ibuprofen trometanolat)

Skupina: Nesteroidní antirevmatikum

IndikaceFarmakologický uzávěr ductus arteriosus Botalli

Dávkování: 

Základní kúra k uzávěru tepenné dučeje se sestává z 3 dávek v intervalu 24 hodin. U velmi časné selektivní léčby lze redukovat počet dávek po zhodnocení efektu zahájené léčby. Nedoporučuje se podávat více než dvě kúry (6 dávek) ibuprofenu. Obvyklé dávkování uvádí tabulka.

Poznámky: Podání je kontraindikováno při akutním krvácení (intrakraniálního krvácení, GIT krvácení), trombocytopenii (< 50x 109/l), koagulačních poruchách, renálním selhání (kreatinin > 150μmol/l), prokázané či suspektní nekrotizující enterokolitidě, srdeční vadě závislé na otevřené tepenné dučeji. 

Indometacin

Skupina: Nesteroidní antirevmatikum

IndikaceFarmakologický uzávěr ductus arteriosus Botalli

Dávkování: 

Obvykle se podávají 3 dávky v jedné kúře, maximálně dvě kúry. Dávky se aplikují obvykle v intervalu 12 hodin, při výrazném poklesu diurézy do pásma oligurie se interval mezi dávkami prodlužuje na 24 hodin. Dávkovací schéma uvádí tabulka.

Poznámky: Podání je kontraindikováno při akutním krvácení (intrakraniálního krvácení, GIT krvácení), trombocytopenii (< 50x 109/l), koagulačních poruchách, renálním selhání (kreatinin > 150μmol/l), prokázané či suspektní nekrotizující enterokolitidě, srdeční vadě závislé na otevřené tepenné dučeji.

Inzulin

Skupina: Inzulin, hormon

IndikaceHyperglykemie, pomocná léčba hyperkalemie

Dávkování: 

Léčba hyperglykemie novorozenců: Obvyklá dávka se pohybuje v rozmezí 0,01–0,2 j/kg/hod formou kontinuální i. v. infuze. Léčbu obvykle zahajujeme dávkou 0,05 j/kg/hod i. v. a za kontroly glykemií titrujeme na optimální dávku, která zajistí hladiny glykemie v požadovaném rozmezí.

Léčba hyperkalemie: 0,1–2 j/kg/hod. i. v. (některé prameny udávají až 5 j/kg/hod i. v.) V této indikaci je nutné hradit odpovídajícím způsobem přísun glukózy k zajištění normoglykemie! Obvykle léčbu zahajujeme dávkou 0,1–0,5 j/kg/hod. i. v. za současné aplikace 10% roztoku glukózy. Dávku inzulinu i přívod glukózy upravujeme dle vývoje hladin kalemie a glykemie.

Poznámky: Velmi pečlivá monitorace hladin glukózy během inzulinoterapie je naprosto nezbytná. V úvodu léčby jsou nutné frekventní kontroly a přesná kalkulace celkového přísunu glukózy. Glykemii obvykle kontrolujeme za 30 minut po zahájení, nebo změně inzulinoterapie, nebo přísunu glukózy. Po vytitrování dávky inzulinu a stabilizovaném přísunu glukózy mohou být kontroly glykemií méně frekventní. Je možné využít i kontinuální monitoring hladiny glykémie s použitím glykemického sensoru.

Kalcium glukonát 10% (Calcium Gluconicum)

Skupina: Iontový suplement

IndikaceKorekce iontové dysbalance – symptomatické i latentní hypocalcemie (časná i pozdní forma), suplementace Ca2+ při výměnné transfuzi. Součást léčby hyperkalemie.

Dávkování: 

Akutní i. v. korekce: 1–2 ml/kg/dávku formou infuze během 10–30 min (možno ředit do většího objemu, nejlépe vodou pro injekce).

Udržovací léčba: 2–8 ml/kg/den ve formě kontinuální infuze. Udržovací léčbu zahajujeme ihned po ukončení úvodní akutní korekce. Při uspokojivé toleranci stravy je možné pro udržovací léčbu použít enterální aplikaci. K úplné stabilizaci hladin Ca2+ dochází obvykle za 2–5 dnů léčby.

Poznámky: Roztok 10% Calcium gluconate obsahuje 9,3 mg/ml elementárního kalcia (0,23 mmol/ml Ca2+). Při aplikaci je nutné pečlivě monitorovat srdeční frekvenci (nebezpečí bradykardie. Přípravek má vysokou osmolalitu (700 mosmol/l). K ředění je nejvhodnější použít vodu pro injekce. Extravaskulární aplikace vede k tkáňové nekróze. Arteficiální intraarteriální aplikace může vyvolat rozsáhlou vazokonstrikci a následnou nekrózu celého povodí dané arterie.

Ketamin

Skupina: Jiná celková anestetika

IndikaceKrátkodobá anestezie/analgezie, zejména pro krátkodobé výkony a vyšetření

Dávkování: 

I. v. obvykle 1–2 mg/kg/dávka, případně doplnění dávky o 0,5 mg/kg při nutnosti prolongovat sedaci/analgezii. K prolongaci anestezie je možno využít kontinuální infuzi s udržovací dávkou 10–40 μg/kg/min.

I. m. obvykle 3–4 mg/kg/dávka.

P. o. obvykle 6–10 mg/dávka, aplikace cca 60 minut před předpokládaným výkonem.

Poznámky: Ketamin není určen pro dlouhodobou analgezii/sedaci v rámci péče na novorozeneckých JIP. Má nesporné výhody pro zajištění krátkodobé sedace/analgezie při krátkých chirurgických výkonech nebo vyšetřeních. Pro dlouhodobou sedaci je nutné volit jiné sedativum/analgetikum.

Klonazepam

Skupina: Antiepileptikum, benzodiazepin

IndikaceZávažné přetrvávající křečové stavy (myoklonické křeče) rezistentní k obvyklé antikonvulzivní terapii

Dávkování: 

Obvykle 0,1–0,2 mg/kg/dávku formou pomalé infuze (1–3 hod). Interval aplikace 24 hodin je obvykle dostačující k potlačení křečí. Po stabilizaci stavu je vhodné následně přejít na p. o. aplikaci. Obvyklé terapeutické hladiny jsou 30–100 μg/l.

Kofein citrát / kofein baze

Skupina: Methylxantin, dechové stimulans

IndikaceNovorozenecké apnoické pauzy

Dávkování: 

1 mg kofein citrátu obsahuje 0,5 mg čisté kofeinové báze. 

Léčba se zahajuje úvodní nasycovací dávkou, dále se přechází na léčbu udržovací. Vzhledem k velmi dobré biologické dostupnosti není nezbytné podávat nasycovací dávku parenterálně.

Orientační dávkovací schéma platí pro kofein citrát:

* Úvodní (nasycovací) dávka: 20–25 mg/kg/dávku formou pomalé i. v. aplikace (nejméně 30 minut). Stejnou dávku lze použít při p. o. aplikaci.

* Udržovací dávka: 5–10 mg/kg/dávku i. v. nebo p. o.

Dávkovací interval je jak pro i. v., tak p. o. podání 24 hodin.

Při použití přípravku obsahující čistý „kofein baze“ je dávka poloviční než při použití kofein citrátu.

Linezolid

Skupina: Oxazolidinové antibiotikum

IndikaceRezervní antibiotikum pro léčbu infekcí vyvolaných grampozitivními mikroorganismy rezistentními na jiná antibiotika (vankomycin rezistentní enterokoky, stafylokoky)

Dávkování: 

V prvním týdnu života aplikujeme obvykle 10 mg/kg/dávka každých 12 hodin, u starších dětí se interval podávání zkracuje na 8 hodin.

Přípravek by měl být aplikován formou infuze v průběhu 30–120 minut.

Meropenem

Skupina: Karbapenemové širokospektré rezervní antibiotikum

IndikaceTěžké, život ohrožující infekce, sepse, meningitis, směsné nitrobřišní infekce

Dávkování: 

Sepse: Obvykle podáváme 20–30 mg/kg/dávka i. v. každých 8–12 hodin formou infuze během 60 minut.

Meningitida a léčba infekcí vyvolaných Pseudumonas aeruginosa: 40 mg/kg/dávka každých 8 hodin formou i. v. infuze během 60 minut.

Poznámky: Meropenem je rezervní ATB s velmi širokým spektrem účinku. Jeho použití by mělo být vyhrazeno pouze pro cílenou léčbu infekcí vyvolaných bakteriemi rezistentními na jiná ATB, zejména infekcí způsobených gramnegativními kmeny produkujících širokospektré β-laktamázy.

Metronidazol

Skupina: Nitroimidazolové antibiotikum

IndikaceAnaerobní infekce včetně meningitidy, součást kombinované ATB terapie nitrobřišních infekcí, léčba toxigenních Clostridium difficile, protozoární infekce (Giardia lamblia, Trichomonas vaginalis).

Dávkování: 

Úvodní nasycovací dávka 15 mg/kg/dávka formou i. v. infuze během 60 minut. Dále podáváme 7,5 mg/kg/dávka i. v., nebo p. o. v dávkovacím intervalu dle následující tabulky.

Poznámky: Metronidazol v preklinických animálních studiích vykazoval kancerogenní účinky, proto by mělo být jeho použití v neonatologii vždy velmi pečlivě uváženo a vyhrazeno pro případy, kdy není možné použít jinou terapeutickou alternativu.

Midazolam

Skupina: Hypnotikum, sedativum, benzodiazepin

IndikaceSedace, hypnotikum při krátkodobých vyšetřeních, anesteziologická premedikace, antikonvulzivní léčba

Dávkování: 

ednorázová aplikace a úvod do anestezie: Obvykle 50–150 μg/kg i. v. formou pomalého i. v. bolusu (minimálně během 5 minut). Dávku je možno opakovat za 2–4 hodiny. Při intranasální aplikaci obvykle podáváme 200–300 μg/kg.

Kontinuální i. v. sedace: Obvykle 10–60 μg/kg/hod. Terapii obvykle zahajujeme nízkou dávkou a titrujeme dle terapeutické odpovědi. S nástupem tolerance a nutností zvyšování dávky je nutné počítat během 2–4 dnů.

Antikonvulzivní léčba: V rámci antikonvulzivní terapie používáme úvodní dávku 150 μg/kg formou i. v. bolusu minimálně během 5 minut. Následně přecházíme na kontinuální infuzní i. v. aplikaci v dávce 60–400 μg/kg/hod.

Morfin

Skupina: Analgetikum, anodynum, opioid

IndikaceAnalgezie, sedace až hluboká anestezie dle dávky. Léčba opiátové abstinence.

Dávkování: 

Intermitentní aplikace: Obvykle se aplikuje 50–200 μg/kg formou pomalého i. v. bolusu (během 5–10 minut), případně je možná i. m. aplikace. U neventilovaných pacientů by neměla dávka překročit 100 μg/kg. Dávku je možné opakovat dle klinického stavu (obvykle za 4–6 hodin).

Kontinuální infuze: Obvykle se zahajuje úvodní nasycovací dávkou 100–250 μg/kg během 30–60 minut, následně se přechází na udržovací dávku 5–20 μg/kg/hod v závislosti na stupni požadované sedace/analgezie.

Léčba opiátové abstinence: Obvykle zahajujeme dávkou 40 μg/kg/dávka p. o. v intervalu 3 hodiny a dle skórování abstinence (dle Finneganové) dávku zvyšujeme až do odeznění příznaků abstinence. Po stabilizaci stavu dávku postupně snižujeme o 10–20 % každé 2–3 dny. Průběh snižování dávky řídíme dle klinického stavu a skórování abstinence.

Poznámky: Účinky opioidů je možné vyrušit specifickým antidotem (Naloxon).

Během terapie je nutné zajistit monitoraci životních funkcí. Nástup tolerance s nutným zvyšováním dávek je možné očekávat již během 2–3 dnů.

Naloxon

Skupina: Antagonista opioidů

IndikaceOvlivnění deprese dechového centra vyvolané opioidy

Dávkování: 

Obvykle akutně aplikujeme 100 μg/kg i. v. bolusem (200 μg/kg i. m. při uspokojivé perfuzi). Dávku je možné opakovat dle klinického stavu. 

Pro obnovení aktivity dechového centra by měly být dostačující dávka 10–40 μg/kg formou i. v. bolusu.

Nežádoucí účinky: Nejsou známy příznaky akutní toxicity. Pouze v případě použití u chronické expozice opioidy je možnost rozvoje akutního abstinenčního syndromu s křečemi.

Poznámky: Biologický poločas naloxonu je výrazně kratší, než je biologický poločas většiny opioidů. Ve většině případů je nutné opakování dávky. U pacienta je nutné pečlivě monitorovat jeho kardiopulmonální funkce.

Netilmicin

Skupina: Aminoglykosidové antibiotikum

IndikaceInfekce vyvolané citlivými zejména gramnegativními mikroorganismy. Nejčastěji v kombinaci s β-laktamovými ATB

Dávkování: 

Léčba by VŽDY měla být zahájena úvodní nasycovací dávkou 5 mg/kg, dále se dávkovací schéma řídí dle následující tabulky.

* Dle postnatálního stáří použít toto schéma u všech pacientů po asfyxii, s PDA, při léčbě indometacinem, ibuprofenem.

Poznámky:

Monitorace sérových koncentrací:

Cmax 5–12 μg/ml (odběr 30 min po ukončení i. v. aplikace); poměr Cmax/MIC > 8. Cmin  0,5–2 μg/ml.

U novorozenců je preferována případná úprava dávkovacího intervalu před změnou aplikované dávky.

Dle hladiny v séru 24 hod po aplikaci dávky lze orientačně odhadnout biologický poločas (t1/2) a provést případnou úpravu dávkovacího schématu dle následující tabulky.

Oxacilin

Skupina: Penicilinové ATB, protistafylokokový PNC

IndikaceInfekce vyvolané kmeny stafylokoků citlivých k oxacillinu (bez produkce β-laktamáz). Lék volby u infekcí vyvolaných kmeny methicilin senzitivních Staphylococcus aureus (MSSA).

Dávkování: 

Obvyklé dávkování uvádí tabulky

Léčba stafylokokových infekcí kostí a kloubů: Obvykle se doporučuje podávat 50 mg/kg/dávka v intervalu 6 hodin (200 mg/kg/den). Minimální doba léčby je 21 dnů, ale v některých případech může dosahovat i 6–8 týdnů.

Palivizumab (Synagis)

Skupina: Imunoglobuliny, monoklonální protilátky proti RS viru (RSV)

IndikacePrevence infekce RS virem u novorozenců a kojenců s vysokým rizikem komplikací tohoto onemocnění (těžká nezralost, bronchopulmonální dysplazie, vrozená srdeční vada) v průběhu sezónního výskytu RSV infekcí (říjen – duben)

Dávkování: 

Obvykle se podává 15 mg/kg tělesné hmotnosti jednou měsíčně i. m. v očekávaném období rizika RSV v komunitě. Je-li to možné, první dávka by měla být podána před začátkem sezóny RSV. Další dávky by měly být podávány v měsíčních intervalech během sezóny.

Poznámky: Přípravek neinterferuje s podáním jiných očkovacích látek.

Schválená indikační kritéria pro imunoprofylaxi palivizumabem platná od r. 2015 v ČR:

1. novorozenci narození v gestačním týdnu ≤28, u kterých byla diagnostikována BPD. Pro tyto pacienty platí věkový limit 1 rok nebo 12 měsíců od propuštění z perinatologického centra. 

 

2. novorozenci narození v gestačním týdnu ≤28 bez BPD nebo novorozenci s porodní hmotností ≤1000 g a narození do 6 měsíců před začátkem nebo propuštění v průběhu RSV sezóny. 

 

3. novorozenci narození v gestačním věku 29 + 0 až 31 + 6, bez BPD, s porodní hmotností ≤1500g, narození maximálně 6 měsíců před začátkem RSV sezóny nebo propuštění v průběhu RSV sezóny. 

 

4. novorozenci s BPD, bez ohledu na gestační týden, kteří vyžadovali léčbu chronického plicního onemocnění (oxygenoterapii, bronchodilatační terapii, kortikoidy, diuretika) ještě 6 měsíců před začátkem RSV sezóny. Tito novorozenci mohou dostat léčivý přípravek jako imunoprofylaxi do 2 let věku (možnost aplikovat profylaxi i 2 sezóny). 

 

5. hospitalizovaní nezralí novorozenci, ohrožení nozokomiální RSV infekcí, mohou dostat 1 dávku Synagisu. 

 

6. děti mladší 2 let s hemodynamicky významnou vrozenou srdeční vadou.

Paracetamol (Acetaminophen)

Skupina: Analgetikum, antipyretikum

IndikaceAntipyretikum. Analgetikum samostatně, nebo v kombinaci s opioidy. Léčba otevřené tepenné dučeje.

Dávkování: 

Analgezie:

Perorální aplikace – úvodní (nasycovací) dávka:

Obvykle se podává 20-25mg/kg/dávku bez ohledu na postkoncepční stáří.

 

Perorální aplikace – udržovací dávka

Intravenózní aplikace – úvodní (nasycovací) dávka

20 mg/kg/dávku. Nejlépe formou 15-30min. infuze. Platí bez rozdílu postkoncepčního a postnatálního stáří. 

 

Intravenózní aplikace– udržovací dávka

Rektální aplikace – úvodní (nasycovací) dávka

Obvykle je doporučována úvodní dávka 30mg/kg/dávku pro novorozence ≥32 g.t. a 20mg/kg/dávku u novorozenců ˂32 G.T.

Rektální aplikace – udržovací dávka

Uzávěr ductus arteriosus

Obvykle bylo v této indikaci používáno dávkovací schéma 15mg/kg/dávku v intervalu 6 hodin (60mg/kg/den) po dobu 3 dnů.

 

Poznámky: Obvyklé terapeutické hladiny jsou 10–25 mg/l.

V případě předávkování se jako antidotum indikováno podání N-acetylcysteinu.

Penicilin G – draselná sůl

Skupina: Přirozené základní penicilinové ATB

IndikaceLék volby infekcí vyvolaných GBS, Listeria monocytogenes, pneumokoky, gonokoky, syphillis. V kombinaci s aminoglykosidem je možné použít jako empirickou léčbu časných novorozeneckých infekcí.

Dávkování: 

Léčba meningitidy: Jednotlivá dávka při léčbě meningitidy je 75–100 000 j/kg, intervaly stejné jako u obvyklého dávkování (i. v. infuze na 30 minut).

Léčba kongenitální syfilis: 50 000 j/kg/dávka v intervalu 12 hodin i. v. během prvních 7 dnů života, dále 50 000 j/kg/dávka v intervalu 8 hodin bez ohledu na postkoncepční stáří. Celková doba léčby: 10–14 dnů.

Piperacilin / tazobaktam

Skupina: Kombinace širokospektrého ureidopenicilinu s blokátorem β-laktamázy

IndikaceRezervní ATB určené k léčbě závažných, život ohrožujících infekcí, zejména nozokomiálních infekcí. Vhodný pro léčbu směsných intraabdominálních infekcí. 

Dávkování: 

Dávkování se primárně řídí dávkováním piperacilinu

Poznámky: Dle produktové dokumentace není určen pro léčbu infekcí v novorozeneckém věku. Řada literárních údajů dokazuje efektivitu v léčbě těžkých novorozeneckých infekcí bez zásadních nežádoucích účinků.

Poractant (Curosurf)

Skupina: Přirozené plicní surfaktanty (extrakt z vepřových plic)

IndikacePrevence a léčba syndromu dechové tísně vyvolaného nedostatkem endogenního surfaktantu (hypoprodukce, zvýšená degradace).

Dávkování: 

Při léčbě RDS: Co nejdříve po stanovení diagnózy obvykle 100–200 mg/kg (1,325-2,5ml/kg) tělesné hmotnosti endotracheálně. Při neuspokojivé terapeutické odpovědi je možné opakovat aplikaci přibližně v intervalu 12 hodin v dávce 100mg/kg (1,25ml/kg). Obvyklá maximální celková dávka je 300-400mg/kg. Dle klinického průběhu je možno podání opakovat v přibližně poloviční dávce (100mg/kg), obvykle do 12 hodin.

 

Profylaktické podání: Co nejdříve (do 15 minut) po porodu je třeba podat jednu dávku 100–200 mg/kg. Dle terapeutické odpovědi je možné podat další dávku 100 mg/kg po 6–12 hodinách od první dávky a pak v případě, že další přetrvávají známky závažné respirační insuficience. Maximální dávka je 300–400 mg/kg. 

 

Upozornění k aplikaci: Přípravek je možné aplikovat pouze při odpovídající monitoraci základních životních funkcí pacienta, možnosti umělé plicní ventilace a zajištění předpokladů pro zvládnutí případných nežádoucích účinků, včetně rozšířené kardiopulmonální resuscitace.

Spironolakton

Skupina: Antagonista aldosteronu, kalium šetřící diuretikum

IndikaceV kombinaci s jinými diuretiky. Léčba kongestivního srdeční selhání, chronické plicní onemocnění – bronchopulmonální dysplazie (BPD).

Dávkování: Obvykle 1–3 mg/kg/den v jedné denní dávce.

Sufentanil

Skupina: Analgetikum, anodynum, opioid

IndikaceAnalgezie, sedace až hluboká chirurgická anestezie (dle dávky)

Dávkování: 

Analgezie/anestezie: iniciálně 10–25 μg/kg/dávka i. v., dále titrovat dle terapeutické odpovědi, odpovídající stupeň anestezie obvykle při 25–50 μg/kg.

U novorozence lze zajistit uspokojivou chirurgickou anestezii po aplikaci úvodní dávky 10 μg/kg/dávka i.v. s následnou kontinuální infuzí 1–1,5 μg/kg/hod.

Sedace: Obvykle se v rámci neonatální intenzivní péče používá aplikace formou kontinuální infuze. Vhodné je titrovat nejnižší dávku nutnou k zajištění žádaného stupně sedace. Obvykle zahajujeme kontinuální i. v. aplikaci dávkou 0,02 μg/kg/hod a postupně dávku zvyšujeme. S nástupem tolerance a nutností zvyšování dávky je nutné počítat po 2–4 dnech podávání.

Bolus (sedace) obvykle 0,1–1 μg/kg i. v.

Poznámky: Během terapie je nutné zajistit monitoraci životních funkcí. Nástup tolerance s nutným zvyšováním dávek je možné očekávat již během 2–4 dnů. Zejména u nedonošených novorozenců je nutné pečlivě monitorovat úroveň analgezie a sedace.

Při léčbě opioidy je nutné počítat s možností výskytu respirační insuficience, kterou bude nutné řešit ventilační podporou (umělou plicní ventilací).

Účinek opioidů je možné vyrušit podáním naloxonu.

Teikoplanin

Skupina: Glykopeptidové baktericidní antibiotikum

IndikaceInfekce vyvolané bakteriemi citlivými na teikoplanin a rezistentními k jiným antibiotikům. Specifická prevence infekční endokarditidy.

Dávkování: 

Do 1 měsíce věku se obvykle podává úvodní dávka 16 mg/kg/dávka a následně se v léčbě pokračuje dávkou 8 mg/kg/dávka v intervalu 24 hodin. Při léčbě infekční endokarditidy a terapii infekcí vyvolaných koaguláza-negativními stafylokoky udržovací dávku zvyšujeme na 10 mg/kg/dávku ve stejném dávkovacím intervalu. Léčba sepse by měla trvat nejméně 7 dnů.

Pro prevenci infekční endokarditidy lze teikoplanin použít v kombinaci s gentamycinem. V této indikaci podáváme 6 mg/kg/dávka teikoplaninu a 2 mg/kg/dávka gentamicinu 30–60 minut před invazivním zákrokem v lokalizaci, ve které předpokládáme možnou infekci.

Poznámky: Z hlediska toxicity není nutno sledovat sérové koncentrace, ale z hlediska ověření účinnosti je monitorování hladin zásadní. Obvyklé minimální koncentrace (Cmin) by měly být nejméně 10 μg/ml, vhodnější je udržovat sérové koncentrace 10–20 μg/ml.

Stejně jako u vankomycinu se doporučuje kontrola sérových hladin u pacientů s renální insuficiencí.

Theofyllin, Aminofyllin

Skupina: Bronchodilatans, centrální dechové stimulans, methylxantin

IndikaceApnoe z nezralosti, hypoventilace po extubaci, postanestetické nepravidelnosti dechové aktivity

Dávkování: 

I. v. podávání: Úvodní nasycovací dávka 6–8 mg/kg aminofyllinu i. v. formou krátké infuze během 20–30 min, následně udržovací dávka 1–3 mg/kg každých 8–12 hodin.

Poznámky: V současnosti jsou již theophyllin a aminophyllin nahrazeny kofeinem.

Vankomycin

Skupina: Glykopeptidové antibiotikum

IndikaceInfekce vyvolané grampozitivními koky rezistentními na jiná antibiotika. Léčba klostridiových infekcí.

Dávkování: 

U sepse obvykle podáváme úvodní dávku 10 mg/kg/dávku, při meningitidě 15 mg/kg/dávku. Orientační dávkovací schéma uvádí tabulka.

Upozornění k aplikaci: Přípravek musí být aplikován formou pomalé infuze, nejméně během 60 minut. Při rychlejší aplikaci narůstá riziko histaminové reakce provázené hypotenzí.

Poznámky: Dávkovací schéma je nutné optimalizovat dle sérových koncentrací, aby byly zajištěny odpovídající terapeutické koncentrace. Vrcholové koncentrace jsou (C max): 25–40 μg/ml, minimální koncentrace (C min): 5–10 μg/ml.

Vitamin D

Skupina: Liposolubilní vitamin

IndikacePrevence a léčba deficience vitaminu D

Dávkování: 

Běžná substituce u kojených dětí: 7,5 μg (300 IU) jednou denně p. o. po celou dobu kojení (případně do 1 roku života).

Nedonošení novorozenci: 7,5–10 μg (300–400 IU) jednou denně p. o. do dosažení hmotnosti 3 kg.

Malabsorpce: obvykle 750 μg (30000 IU) jednou měsíčně i. m.

Léčba prokázané deficience vitaminu D: 7,5mg (300 000 IU) formou i. m. bolusu přibližně jednou měsíčně

Poznámky: Přepočet jednotek: 10 μg = 400 IU

Vitamin K1

Skupina: Liposolubilní vitamin

IndikaceProfylaxe a léčba krvácivé nemoci novorozenců. Substituce při hypovitaminóze z důvodů poruchy resorpce nebo nedostatečné syntézy (střevní dysmikrobie)

Dávkování: 

I. m. profylaxe: Obvykle se doporučuje dávka 0,5–1,0 mg/dávka aplikovaná po narození. Pro novorozence s porodní hmotností do 2500 g se doporučuje dávka 0,3–1,0 mg.

P. o. profylaxe: Obvykle se podává dávka 2 mg/dávka p. o. po narození. U kojených dětí se doporučuje následná substituce v dávce 2 mg/dávka každých 4–6 týdnů, nebo 1 mg/dávka jednou týdně po dobu 12 týdnů.

Léčba krvácení při deficienci vitaminu K: Dávka 100 μg/kg i. v.

Poznámky: Profylaxe aplikovaná i. v. neposkytuje odpovídající profylaxi hemoragické nemoci novorozenců po dostatečně dlouhou dobu a dávka by měla být opakována přibližně s týdenním odstupem.

Problematika prevence krvácení z nedostatku vitaminu K (krvácivé nemoci novorozenců) je podrobně popsána v doporučeném postupu České neonatologické společnosti.